Pes dnešní uspěchané doby

Jsme striktně proti množírnám a podporujeme osvětu nových majitelů. Na Nemnožíme.cz je krásně popsaná daná problematika.

====================================================

Skoro celý svůj život jsem žila se psy. Ve věku dvanácti let se odebral za duhový most náš stafordšírský teriér. Byť to bylo těžké období, věděli jsme, že bez psa nemůžeme ani neumíme žít. Velmi dlouho jsme obdivovali středoasijské pastevecké psy anebo i kavkazáky. Milovali jsme jejích působivý vzhled ve spojení s jejích nezávislým, sebevědomím chováním. Tito psi, kteří umí sami přemýšlet, co je třeba udělat, a umí sami posoudit situaci, budili v nás respekt. Nicméně, z důvodu, že jsme si sami nevěřili, že bychom jejích velikost a agresivnější povahu zvládli, začali jsme se poohlížet jinde. A pak to bylo tady! Přece na svých cestách do Bosny a do Chorvatska jsme tolik krát viděli působivé, nádherné psy. Slyšeli jsme o nich vykládat místní lidi s úctou. Byl to tornjak. Byl to pes z pastevecké větve, která se na tato území zřejmě dostala ze starého Iránu. Starodávné plemeno, které se takřka za posledních 1000 let nezměnilo. Povahově velmi podobný středoasijatům, ale přece tak jiný. Nemohlo to skončit jinak, než hledat chovatele a odjet do Chorvatska a dovézt si nadýchané chlupaté klubíčko s velikýma očima. Jako dvouměsíční skutečně připomínají plyšové medvídky. Byla to naše Megynka.

Tornjak je skutečně pes s velikým srdcem a nejspokojenější bude, když si ho budete všímat. Je velmi emotivní. Nemá zájem o kontakt s cizími lidmi. Viděla jsem sama, že cizí osoba přistoupila k majiteli tornjaka, že si s ním pohovoří. Cizinec přišel pak blíž ke psovi a pokusil se ho pohladit, ale místo aby na ně tornjak zaútočil, prostě ustoupil o pár kroků zpět. Ano, pokud nemá kam ustoupit a bude se cítit ohroženě, může být nepříjemný. Ale základem je mnohem méně rozvinutá agresivita vůči lidem, a také vůči psům, než u jiných známějších pasteveckých plemen. V Chorvatsku se vám, např. na výstavách, sice může zdát, že by se psy navzájem nejraději pozabíjeli, ale vše je výsledkem špatné socializace. V této zemí je zvykem podporovat psa pokud zavrčí na jiného psa. Pramení to z jejich domněnky, že pokud pes bude projevovat agresivitu vůči jiným psům ve výstavním kruhu, že pak bude vypadat lépe. Bude v kruhu nabroušených svalů, vysoko zvednutého ocasu atd. Dokonce se mně stalo, když jsem jednou okřikla svou fenu, že zavrčela na jiného psa, že mě řekli, ať to rozhodně nedělám! Že tím potírám jejích povahu a náturu. Osobně si myslím, že si pletou socializaci s náturou. Pokud jsem potkala tornjaka, který od malička chodí běžně po městském prostředí, anebo je často na výstavách, tak byli zcela klidní. Velmi často jsme takové fámy vyvraceli našimi psy. Kdy spousta Čechu a Slováku k nám na výstavách chodili a mluvili o těch agresivních psech. Pak stačilo naše psy pustit z výstavních kotců a bylo vidět, že je realita jinde. Na začátku, na výstavách, si nás pletli s bernardýnem, často s pyrenejským horským psem. Ale teď už dost často za námi návštěvníci přijdou i s tím, že vědí, že máme tornjaky a chtějí se podívat, jak vypadají. Ano, máme stále dost mladé psy, naše nejstarší dvě fenky mají dva a půl roku a stále nejeví známky agresivních bestií, které nám neustále v Bosně vykládají, že tornjaci jsou. Také díky sociálním sítím jsem v kontaktu s mnoha majiteli v Kanadě, Finsku, Anglii a všichni doslova píši, jak je tornjak přátelský vůči lidem, miluji děti. Ano, píši i jak jsou šťastní, že je na farmě mají, protože když se rozštěkají, přesně ví, že je tam někde puma, či vlk a že se cítí pak bezpečně. Je to opravdu pes, který dokáže být jak neoblomným hlídačem, tak i největším mazlem pro své lidi. Že to vnimaji i jiní jako my jsme to pochopila, když nám nový majitel našeho štěňatka řekl „Když někomu povídám o tornjakovi, tak samozřejmě nikdo tady neví, co je to za plemeno, takže říkám, že tornjak patří mezi pastevce… Ovšem potom, co jsem vás poznala, říkám, že dělím pastevce -na tornjaka a ostatní pastevce…“ 

P6021847  P1050814 - kopie

Tornjak, jako ostatní pastevecká plemena, je velmi inteligentní, schopný samostatného uvažování a rozhodování a rychlé se učí.  Nicméně se schopností samostatného uvažování bude většinou hluchý k povelům klasického výcviku, protože neuvidí potřebu tyto povely splnit. A protože jsme věděli předem, že tornjak není vhodný k standardnímu výcviku, který vyhovuje německým ovčákům, dobrmanům či boxerům a potřebovali jsme s prvními našimi tornjaky pomoc, našli jsme si skvělou cvičitelku. Soňa ke každé naší holce přistupovala dle jejích povahových rysů a sama se jim přizpůsobila. Hlavní bylo, abychom se sami naučili psí řeči, aby nás naše holky chápala a chtěly s námi spolupracovat. Naše Exynka byla moc šikovná a velice rychlé zvládala poslušnost. Řekla bych, že snad milovala povel „ke mně“. Opravdu letěla, až jsem si myslela, že mě porazí, ale pak blízko mě zpomalila a pěkně si přede mně sedla. Když si měla lehnout na povel, plácla sebou o zem v mžiku oka. Nato, že se jedna o plemeno, které opravdu není U tornjaků je třeba velké dávky něžné, ale pevné, trpělivé a soustavné výchovy plné lásky. Znám tornjaky, kteří zvládli základní zkoušky. Znám i tornjaky, které používají jako takzvané andělé dobré nálady při práci s dlouhodobě nemocnými dětmi.

Naši psy jsou socializovaní již od ranního mládí a tak můžeme s nimi kamkoliv na dovolenou. Jsou to psy, kteří si ostatních lidí a psů nebudou všímat. Po tom co jsme před pár lety vlastnili stafordšírského teriéra, Kira, kterého jsme opravdu moc milovali, ale byli jsme zvyklý na to, že ho nemůžeme nikam sebou brát, je to příjemná změna. Náš Kir byl nejen temperamentní, jak teriéři bývají, náš Kir byl přímo hyperaktivní. Nebylo možné, aby byl minutu v klidu. Vždy skákal po všem, vše ničil, v autě nepřestal štěkat a lítat po celém prostoru, který měl k dispozici. Vlastnit tornjaka je nyní pro nás odměna! Pes, který si v autě lehne! A pročpak by vlastně v autě měl štěkat? Pes, kterého vezmete na vycházku, a neutrhne vám ruku. Dost překvapení jsou i všichni ze štěňat tornjaka. Jakmile šli k štěňatům a ta je okamžitě neoblehla, nedoskákala, tak se ptali co se to děje…A štěňata tornjaka si v klidu hleděla své práce, společně si hrála, přišla se jen individuálně pozdravit, očmuchat, pohladit. Žádné nájezdy J

Hrátky v blátě a vodu miluje. Takže pokud budete vycházkovat někde kolem kaluží, určitě se připravte, že každá kaluž bude tak neodolatelně přitažlivá, že zrovna to vaše štěně si tam bude muset skočit! Hlavně ve štěněcím věku se připravte, že váš tornjak bude vždy pokrytý blátem. Jejích štěněcí srst je jako vlna a naši psy jsou věčně jako obalení blátivou krustou. Nicméně jakmile vymění štěněcí srst, najednou je neuvidíte jinak než čisté a nádherně bíle. Je opravdu rozdíl, když můžete porovnat štěně a dospělého psa. Dospělý pes k vám kráčí a nevadí vám, když na vás skočí, protože vypadá jako by celý den odpočíval na křesle. Oproti tomu štěně valící se na vás je pouze nějaká koule s vyplazeným jazykem a zářícíma očima. Také, pokud si na zahradu přivedete tornjaka a jsou pod povrchem myší, krtci či cokoliv jiného, očekávejte vyrytou zahradu! Ale jakmile veškeré škůdce vyžene ze svého teritoria, pak vám dovolí i něco si zasadit. Všimla jsem si také, že všechny tyto věci s věkem psa mizí. Zhruba od věku 10 měsíců je nějak to hrabání a povalování se v blátě přestává bavit. Na křoví jsou sice o trochu více zaměřeni a miluji jejích zkracování, až Vám často zůstane pouze základní větev, někdy ani ta ne.

Jak tornjak dospívá, stává se stále měkčí a emotivnější ke své lidské smečce a má k ní těsné vazby a vůči okolí je stále tvrdší a uzavřenější. Jestliže jeden ostrý pohled ze strany člena jeho lidské smečky zapříčiní sklonění pohledu tornjaka, cizince by takový omyl stál hluboké, nebezpečné vrčení. Takže pokud jsme říkali, že naše Electra ve štěněcím věku byla studený psí čumák, tak teď je to pes, který vás vpíjí očima. Nejlepší její den je, když si může co nejvíce krát lehnout na záda, odhalit břicho a nechat se hladit. Ano, je to ten zlověstný a strašný pes pastevec. Uvnitř domu jsou to velcí spáči, kteří nechtějí ani jít ven na balkon, aby náhodou nebyli moc daleko od své lidské smečky. My je máme venku na zahradě, ale když je sem tam vpustíme do domu, tak ano, musí obejít celý dům a vše očuchat, ale pak si lehnou a jen spí. Opravdu čtyři tornjaci v obývacím pokoji nejsou ničím co by vám mohlo vadit. Vlastně ani nevím o nich, pokud si zrovna neřeknou, že si do vás žďuchnou, abyste je hladila. Čím jsou starší, jsou tyto vazby silnější a silnější je potřeba i být co nejblíže svým lidem. Na pohled byste řekli, že jsou to drsňáci. Uvnitř, ale je obrovské srdíčko, které tluče pouze pro jeho smečku, jak tu psí, tak hlavně tu lidskou. Pokud budete vlastnit tornjaka, poznáte, že pouhým slovem láska, jejích vztah k vám nepopíšete. 

DSC 3447 - kopie