Tornjak
HISTORIE
Většinou, když se mluví o pasteveckých psech a jejich původu, mluví se v kontextu s Tibetskou dogou(či Mastifem). Nicméně v dnešní době jsou stále rozšířenější názory, že psi, jejíchž barva kožichu je převážně bílá a jejích lebky nejsou až tak masivní a široké, nemaji moc společného se psy z Tibetu.
Bohužel, zatím nejsou žádné průkazné důkazy o původu tibetských psů, ale stále se pracuje s teorií z 19. století, které právě provázání tibetských psů a pasteveckých psů stanovilo. Dle některých názorů Pyrenejský horský pes je přímý potomek vlka, další tvrdí, že je potomkem Tibetského Mastifa a ti poslední, že se jedna o psa, který nemá nic společného s Tibetským Mastifem. Právě poslední názor je velmi zajímavý vzhledem k rozdílům výše uvedeným.
Archeologické nálezy z oblastí himalájských nížin ukazují, že silní psi žili zde již tisíce let. Na druhou stranu také poukazují na to, že daleko od Himalájí , v oblasti Mezopotámie, se objevili první pastevečtí psi již 4000-5000 let př.n.l. Nicméně do Mezopotámie tito psi byli také přivedeni Sumery. Tito psi vypadali podobně jako dnešní hlídači stád a měli světlé kožichy. Předpokládá se, že Sumeřané kromě toho, že s sebou donesli rozvinutou kulturu do Mezopotámie, tak s sebou vzali i své hlídače stád. Neustálými válkami a stěhováním nomádů byli tito psi rozšířeni do dalších oblastí.
Na uvedeném obrázku, vidíme, dva směry šíření pasteveckých psů do Evropy.
Tibetský pes, čí krev je s určitosti alespoň z částí v pasteveckých psech, byl v Řecku známí již v 5 stol.př.n.l. Evropský název tohoto psa byl Molos, podle názvu ilirského klanu Molosa, který žil v oblasti zvané Epirus a byl známý chovem psů. Fotky těchto psů můžeme najít na mincích a také na dalších vyobrazeních starých obyvatel Epirusu. Od roku 431 př.n.l. byl tento pes známý jako ochránce žen v Atenách. V roce 384 př.n.l. známý řecký filosof Aristotel zaznemenal i písemný popis tohoto psa.
Pokud pomineme tmavou či světlou barvu kožichu, tvar lebky nabo stavbu kostry, to co jednoznačně tito psi mají společné, je jejich charakter, temperament či jejich pracovní hodnoty. Samozřejmě, že následkem moderního chovatelství se již nedává až takový důraz na zachování původních instinktů těchto hlídačů stád. Ale naštěstí se stále u těchto, ještě ne až tak rozšířených plemen psů, podařilo v určitých oblastech zachovat původní povahové a vzhledové rysy jednotlivých plemen.
V 70-tých letech 20. stoleíi bylo velmi málo tornjaků. Na rozdíl od již v té době poměrně známých Šarplaninců, byste do této doby informace o tornjakovi v literature nenašli. Tornjakův osud spíše připomíná osud ptáka Fénixe, který se neustále znova a znova rodí z popela.
Tornjak vyobrazený v Chorvatsku Tornjak vyobrazený v Bosně, 14 století
Je velmi málo plemen psů, o kterých je tolik starých a přesných informací o jeho existenci, vzhledu, výšce, barvě a účelu jako je jich u Tornjaka. První písemné dokumenty jsou již z roku 1067 z chorvatského Dakova. Pravděpodobně byl přiveden starými Slovany z oblastí dnešního Iránu. Podmínky, ve kterých Tornjak žil (horské klima s přítomností vlků a medvědů s potřebou majitelů Tornjaků), vytvořily psa fyzický silného, otužilého, skromných potřeb na potravu a ubytování a také vynikajícího hlídače.
V sedmdesátých letech 20. století začala systematická práce s hledáním za horským pasteveckým psem, který je dnes známy jako Tornjak. Několik nadšenců v této době hledalo jedince, kterými by mohli začít chov a ústalit jednou pro vždy toto plemeno. Jejich výběr jakvzhledu, tak povahy byl řízen zápisky o těchto psech z r. 1067 a r.1374. Dnešní tornjak je tedy skutečně takový jaký byl i před skoro 1000 lety. Jména, která jsou vázáná přímo za počátek chovu tornjaka jsou: prof. Stjepan Romić, Ratimir Orban, fra. Stjepan Petar Krasić, Šandor Horvath, Anto Kozina, Hrvoje Perković, Tihomir Kovačević, Marko Medar.
V r. 1979 v Záhřebu byla založena "Komise pro standardizaci tornjaka a založení kontrolovaného chovu" a o tři roky později v r. 1982 byla také opět v Záhřebu založena "Komise pro chov tornjaků" patřící přímo pod Kynologickou unii Chorvatska (KSH) a začalo se s chovem. Plemeno se zapsalo jako národní odkaz Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Již nějakou dobu existovali chovatelé, kteří měli tornjaky pro výstavy(zatím pouze na území uvedených dvou států) či je měli jako rodinné psy. Tito psi právě byli tím genetickým základem spolu s nalezenými tornjaky, dle starých odkazů, pro vznik nových zástupců plemene.
První vrh tornjaka byl zapsán do plemenné knihy v roce 1982. V 90-tých letech dvacátého století vznikají první chovatelské stanice, založené prvními nadšenci. Psi, kteři nesou jejich jména, jsou předkové mnoha dnešních tornjaků. Tornjakovi už nehrozí vymření a nadšenců již není možné spočítat na prstech jedné ruky. Tornjakům pomohl i program ministerstva životního prostředí, které chrání a navrací vlky zpět do přírody. Tím se zpět na pastviny vrací i tornjaci.
Až do r. 2002-2003 bylo toto plemeno relativně neznámé a pro media nazajímavé. Toto se změnilo vydáním knihy" Hrvatski planinski pas tornjak" (Chorvatský horký pes tornjak) autorky Ljiljany Nakić - Petriny. Od roku 2004 došlo k náhlému nárůstu zájmu o tornjaka. V r. 2005 došlo uzavření dohody mezi Chorvatskem a BiH, že se jedná o jedno plemeno, ale ve dvou verzích (Chorvatský tornjak a Bosanskohercegovačky tornjak).
22.2.2006 byla přijata přihláška standardu tornjaka ze strany FCI a následně došlo k jeho odsouhlasení FCI dne 1.6.2007. Aktuálně je plemeno tornjak podmínečně uznané a výstav se účastní ve skupině II.
POPIS
Tornjak je silný, pevný, skoro kvadratický pes. Vzhledově vícebarevný či dvoubarevný s hustou a dlouhou srstí s charakteristicky nošeným bohatě osrstěným ocasem. Hlava, uši, přední část nohou a tlapy mají kratší hustou srst. Srst by na jiných místech měla být dlouhá a vytvářet hřívu na krku, zároveň je dlouhou srstí osrstěný i trup, zadní část nohou a ocas.
Tornjak je typickým představitelem pasteveckých plemen. Svou kohoutkovou výškou kolem 70cm nepatří mezi nevyšší a největší představitele. Jeho harmonický vzhled, lehká a elegantní chůze obohacená o dlouhou bílo-barevnou srst. Tornjak je stále ještě nehomogenní plemeno a platí, že má několik typů. Dle zařazení do určitého typu je možné určit, zda pes dospěje ve dvou letech anebo až po třetím roce života. I když je snaha o zformování jednotného typu tornjaka, každý chovatel bude tvrdit, že zrovna jeho tornjaci jsou ti, kteří odpovídají plemennému typu tornjak. Pravda je, že když se dívám na výstavách na tornjaky, tak jsou opravdu velmi variabilní. Někdy je to pes na vysokých nohách, vyzáblého typu až po ty se správnou kvadratickou stavbou. Problém je také ten, že v Bosně se nedělá kontrola kyčelních kloubů a tak není jasné jak to vypadá po zdravotní stránce s tornjakem v Bosně. Přece jen se jedná o velké a těžké plemeno. Bosna také byla ze strany FCI vyloučena ze seznamu států se kterými FCI spolupracuje a tak prozatím, než dojde ke změně, psi z této země se nemůžou účastnit jak mezinárodních výstav, tak ani nemůžou být zařazeni do oficiálně FCI uznávaného chovu (v roce 2013 byla BiH opět přijatá zpět ze strany FCI jako jeji člen).
Tornjak při hlídání stáda (foto nebylo značeno jménem) Gala (maj. Kelemenič)příklad pláště na tornjaku - tricolor
Zbarvení srsti je na podkladu bílem s více či méně tmavými znaky. Tornjak nikdy nesmí být čistě bílý. Výše uvedený tornjak má tmavou skvrnu nad ocasem. Obvykle jsou barevné varianty tornjaků značeny jako: méně jak 1/3 tmavých znaků, více jak 1/3 tmavých znaků a plášť.
Na níže uvedené fotce z roku 1977 jsou vidět tři typy zbarvení Tornjaků. Od černého s pálením, kteři již nejsou, přes Tornjaka s pláštěm s dominantní barvou jinou než bílou až po dominantní bílou se znaky jedno nebo dvoubarevnými. Tornjak může mít znaky od žluté přes hnědo-červenou, po hnědou až černou. U znaků vlkošedé či šedé barvy, která naní zakázáná, bych byla velmi opatrná (v minulosti u některých chovatelů proběhlo křížení mezi Tornjaky a Šarplaninci - z tohoto spojení tornjak dědí vlkošedou barvu).
Garov - Barva, která již není standardem povolena
Tornjak je pes, který žije venku a tak ho i matka příroda stvořila tak, aby zvládal všechny nepřízně počasí. Z tohoto důvodu je jeho srst takříkajíc "samočistící". Sama se velmi rychle čistí a vyhazuje cizí tělesa z kožichu. Místo kde před chvílí ležel tornjak po jeho hrátkách v blátě, je plné suchého bláta a pes odchází jako bychom ho právě vyčistili. Hustá podsada chrání jak před chladem a větrem, a také zůstáva skoro až suchá poté co pes vyleze z vody.
Výška psa je 65cm a výše, ideální by měla být 70 cm, -+2cm. Fenky jsou výškově od 60cm. Délka trupu je maximálně o 8% delší jak výška psa(u fenek je to max. 10%).
Tornjak musí mít bohatou srst s hustou podsadou. Psi se výrazně liší od fen. Mají delší srst kolem krku, která jim vytváří typickou hřívu tornjaka psa. Tato hříva je důležitá z hlediska bojů s rivaly. Takto bohatá srst na krku znemožňuje protivníkovi rychlé zakousnutí do krku a v zimě je chrání před chladem. To zda je pes s hřívou pro fenky take přitažlivější, se můžeme jen domnívat:o). Tornjak v zimě rád leží venku na sněhu. Jeho srst na nohou je přírodním izolantem, která je tvořena tzv. praporky a kalhoty na nohách. Často pak, když leží na sněhu na nízké teplotě vypadá to jako by se chvěl. Nejedná se o to, že by tornjakovi byla zima, ale pohybuje jednotlivými svaly a tím nedovolí tělu, aby se ochladilo. Ocas tornjaka je také bohatě osrstěn, a pes či fena ho v zimě často maji pod sebou dokud spí - chrání si tak genitálie a břicho před chladem. Pro pastevce byl dlouhý ocas důležitý pro jejich přehled, kde světlého psa ve stádu mají. Ocas tornjaka je odrazem jeho rozpoložení. Pokud pes mírně stojí s vysoce zvednutým ocasem, pak se pes nebojí, je si jistý sám sebou. Pokud pes schová ocas pod sebe, pak naopak chce schovat pachy a stopy o sobě - kryje identitu v důsledku strachu či nejistoty. Totiž pes jistý si sám sebou, který chce aby okolí o něm vědělo, mává ocasem a tím rozprašuje své pachy - z análních žláz.
Electra Boss-tor- I dobře osrstěné fenky můžou mít hřívu a bohatý kožích
POVAHA
Tornjaci jsou pastevečtí psi a svou práci – hlídání stáda ovcí – dělají dodnes. Nicméně, jako ostatní pastevečtí psi jsou Tornjaci v dnešní době pořizováni spíše jako hlídači pozemků jejích majitelů anebo jako domácí mazlíčci.
Povahu má typickou pro pastevecké psy: mírnou, dobrosrdečnou a především jsou klidní a mají rádi řád a harmonii. Ke členům rodiny jsou něžní a emotivní, pokud jsou správně socializováni jsou i tolerantní k cizím lidem mimo své hlídací teritorium. Jejich teritoriální pud je velmi silný, jsou sebevědomí a samostatní a tak pokud se kolem jejich teritoria začíná dít něco neobvyklého, ihned začnou se zájmem vše sledovat a v případě potřeby se chovat obranářsky. Hlídací pud není třeba u těchto psů nijak vyvíjet, přijde sám s tím, jak pes bude dospívat.
Pastevec potřebuje úkol, v jeho případě přidělené území, za které bude mít zodpovědnost. Potom je pastevecký pes spokojený. Několikrát obejít své teritorium a zbytek času podřimovat, nejlépe na nějakém vyvýšeném místě, které mu bude poskytovat výhled na revír. Neznamená to, že tito psi celý den spí. Naopak, zaznamená jakoukoliv změnu, a to co nejvíce lidí překvapí, je blesková reakce, jakmile ucítí, že jejich zásah je nezbytný a přitom vteřinu předtím vypadali, že jsou zcela v klidu či že spí. Takový veliký pes a v dané chvílí dštící hromy a blesky vyvolává skutečně odstrašující dojem. Ale tak to i má být – aby byl schopný zahnat odvěkého nepřítele. I přes tento zjev se vlci v nevyhnutelných situacích pouští do bojů s pasteveckými psy. A právě kvůli výše uvedenému musí majitel pasteveckých psů poznat, kdy končí představivost a stav klidu a kdy to v očích psa vypadá, že musí zasáhnout. Poznáním každého vlastního psa může majitel předejít nepříjemným situacím. Již od štěněčího věku musí pastevecký pes poznat, že je majitel ten, kdo je hlavní a sám určuje, kdo je vítaný a kdo ne.
Tornjak jako sebevědomý hlídač - Vulcan Boss-tor
Pastevečtí psi nejsou sportovci a tak nejsou vhodní pro majitele se sklonem k aktivnímu životnímu stylu, kteří by se jich chtěli účastnit i se svými psy. Štěňátka musí od ráného věku být seznamována s jinými lidmi a s jinými psy a naučit se základům poslušnosti. Jsou to psi, kteři jsou spokojení na jednom místě – na svém teritoriu. Nepotřebuji nikoho, kdo by je měl zabavit. Dlouhé procházky bude akceptovat, ale většinou je nebude sám vyhledávat, protože to znamená opustit své teritorium a to je proti pudům pasteveckých psů. Problém může také nastat, pokud se pes venčí stále po stejné trase, na nějakém menším parku, kde se pravidelně setkává s ostatními psy, kteří jsou zde také venčení. Zde neznámí psi nebudou vítáni!
Tornjak je jako miminko neodolatelně krásné malé klubíčko. Ale tyto klubíčka rychle vyrostou v případě fenek na 40 kilo a v případě psů 50 a více . Jsou to psi, kteří se v dospělosti postaví i vlkovi. Jejích základním posláním je hlídací a obranářské a to s sebou nese i určité dispozice k dominanci. Tyto fakta si budoucí majitel musí uvědomit včas a pak mu můžou jedině pomoct, aby se svým psem žil i v městském prostředí v souladu a v míru s okolím.
Tornjak, jako ostatní pastevecká plemena, je velmi inteligentní, schopný samostatného uvažování a rozhodování a rychlého se učení. Nicméně jako typický představitel této skupiny se schopností samostatného uvažování bude většinou hluchý k povelům klasického výcviku, protože neuvidí potřebu tyto povely splnit. Tornjak není vhodný k standardnímu výcviku, který vyhovuje německým ovčákům, dobrmanům či boxerům. U tornjaků je třeba velké dávky něžné, ale pevné, trpělivé a soustavné výchovy plné lásky.
Tornjak je smečkový pes. Smečka ale funguje dobře, pokud všichni znaji pravidla a pokud jsou pravidla jasná a jednoznačná. Tornjaci maji rádi pravidla, ale právě pokud jsou jim prezentovaná uvedeným způsobem. V jiných případech každé pravidlo se pokusí změnit ve svůj prospěch. Tedy je důležité se psem komunikovat srozumitelně a vždy vytrvat a každé porušení pravidel potrestat.
Pokud budeme mluvit o jejich lásce k vodě, blátu a ostatním zábavám v přírodě, tak si můžete být jistí, že tornjak nic z uvedeného neobejde. Jsou to skvělí plavci, pokud se seznámí s vodou v ranném věku. A pokud si myslíte, že jeho láska k vodě nebude tak velká, pokud ho v mládí s ní neseznámíte, mýlíte se. Stejně každou příležitost, kdy se bude moct aspoň čvachtat ve vodě či v bahně, využije! Je to prostě zábava:o)
Autmn gold Alecta Tor Bohemia
Tornjaci jsou také skvělí zahřadkáři, naneštěstí svých majitelů. Každá zahrada, ve které je tornjak, musí mít díru velikosti dospělého jedince. Nebojte, nemusíte ji kopat sami, tornjak si ji vždy, s velkou chutí, vykopé sám. Také pokud máte keře, žádné jarní či podzimní zkracování již plánovat nemusíte. Tornjak to udělá za vás. Tuto práci přece miluje! Občas se ovšem do práce ponoří tak hluboce, až se zapomene...Ano, tornjak miluje zahradničení!
Na vlastní kůži jsem to i zažila. Níže má krásná zahradnice Electra :o)
Vím, že tam něco je...... To ne já...........
Pokud jde o štěkání jsou zde dva názory, které ocituji:
1)"Tornjak všeobecně štěká hodně – je to součástí jeho povahy. Reaguje na každý neobvyklý zvuk, pohyb v blízkosti teritoria, na kterém tráví čas. I delší či častější pobyt v určitém parku, na louce atd. jim dává pocit, že se tady přece jedná o jejích hlídaný prostor. Na svém teritoriu jsou to psi mírní, mimo své teritorium bývají bdělí, byť na první pohled tak vůbec nepůsobí. Ze stavu naprostého klidu se dokáže v případě nebezpečí ve vteřině dostat do stavu naprosté aktivity."
2)"Je to pes, který štěká velmi málo, většinou jen, aby upozornil svého majitele, o blížícím se potencionálním nebezpeči. V Bosně říkaji, že jsou na štěkání skoupý. Toto chování se dá připsat historickým změnám na Balkánském poloostrově. Při Turecké okupaci a jejích pobytu na těchto územích, Turci údajně zabíjeli agresivní a štěkající psy. Právě proto přežili pouze opatrní psy. Tornjaci dědí instinkt pro hlídání stád a praktický je není třebá tomu učit."
Zatím, když již vlastním 4 tornjaky jsem přesvědčená o obou názorech. Dvě fenky štěkají na vše co se pohne a co slyši. Třetí fena a pes v klidu leží a teprvé, až se opravdu někdo blíži k plotu, běži k tomu místu a začne štěkat. Co k tomu říct, asi je to od pes od psa:-) Nicméně, od známých slýchám, jak pracují tornjaci. Jako první se zvedné fena a začné štěkat, pak vstávají mladí psy a nakonec, pokud jejích štěkání trvá, vstávají i dospělý psy. Teprvé tehdy se celá smečka vydá na obranu stáda. Co na to říct, pokud budete mít fenu, nespíše počítekte s více štěkání.
Bili (Soko)
U tornjaka, kde jejich chov začal relativně nedávno (v 70-tých letech 20. století) a jejichž základnu tvořili psi přesně dle popisů tornjaků z roku 1067!!!, jak exteriérově tak povahově, je výrazněji pocítit povahu původních pasteveckých psů. Horské oblasti, ze kterých pochází, jsou tvrdá, nepříjemná a surová místa, obzvlášť pak v zimních měsících. Psi, kteří v těchto podmínkách po staletí plnili svůj úkol a byli zvyklí být v podstatě jedinou a hlavní oporou pastevců, se často ocitli v boji na život a na smrt. Takovíto psi musí být ostří a nekompromisní. Psi, kteří by neměli uvedené charakteristické povahové rysy, by se nemohli postavit vlkovi či dokonce i medvědovi, ale utekli by hlava nehlava.
To samé platí i pro inteligenci pasteveckých psů. Pes, který není schopný samostatného a rychlého uvažování a neumí se sám rozhodnout, by dlouho v tomto prostředí nepřežil a pastevcům by nebyl k užitku. Škoda jen, že se tyto jejich povahové rysy moderním chovem, zaměřeným především na exteriér, pomalu mění či zcela vytrácejí.
Všechny živé bytosti mají více či méně vyvinutou agresivitu v sobě, otázkou je jaký spouštěč tuto agresivitu spustí. U psů, hlídačů stád, mezi které patří i tornjak, je to bezesporu narušení jejich teritoria či ohrožení či napadení členů jeho „smečky/stáda“ (kam patří všechna zvířata a lidi žijící na jeho teritoriu). Pastevečtí psi jsou rozhodně více než běžní psi štěkající na dvoře. Jsou typičtí svým nezávislým chováním, ostrostí, spolehlivostí a velmi silným teritoriálním pudem.. Na druhou stranu jsou to psi něžní, milí, inteligentní a velmi oddaní svým lidem a svému stádu. Opatrní vůči cizincům.
Na rozdíl od Slovenského čuvače či Kuvasze, kteří nejsou až tak teritoriální a kteří umí manipulovat se stádem a toto stádo i shromáždit, toto tornjak neumí. Je to typický hlídač stád.
Ale společným rysem je stále jejich inteligence, nezávislé rozhodování a blízký vztah s jejich „smečkou“. Stejné je i dospívání psů, které mentálně bývá až po dvou letech, spíše i později. Fyzické dospívání je až po třetím roce.
Do věku dvou let, jsou tornjaci „děti“. Tornjak je stále ještě nehomogenní plemeno a platí, že nemá jen jeden nebo dva typy variací plemene, tornjak má i čtyři typy. Dle zařazení do určitého typu je možné určit, zda pes dospěje ve dvou letech anebo až po třetím roce života. I když je snaha o zformování jednotného typu tornjaka, každý chovatel bude tvrdit, že zrovna jeho tornjaci jsou ti, kteří odpovídají plemennému typu tornjak. Pokud se vrátím k temperamentu a charakteru tornjaka, tak je skutečností, že jich bohužel 60% žije jako kotcoví psí či jsou uvázání na krátkém řetězu! Tito psi jsou zřídkakdy venčení po městě mezi lidmi, dětmi i jinými psy, kromě občasného výletu na výstavy. Tam se tito psi poznají podle strnulého postoje a staženého ocasu mezi nohama, či ocasem, který není nesený nad hřbetem. Vysoko nesený ocas svědčí o tom, že je pes dobře socializován a je v prostředí jiných lidí a psů jako doma.
Bena Boss-tor s vysoko neseným ocasem
BiH a Chorvatsko relativně pozdě objevily své bohatství a odkaz tohoto pasteveckého psa. V jiných zemích, kde na své dědictví přišli mnohem dříve, jsou pastevečtí psi již dlouhá léta i rodinnými míláčky, jsou v mnoha případech ve městech a jsou běžně venčení na dlouhých vycházkách. Nejsou zavření skoro celý život v kotcích ani spoutaní na řetězech. Takže teď je otázka, kam se dál posunou tornjaci po četnějším přestěhování do měst a městských zástavby. Bohužel ale s tímto přijde i větší počet tornjaků v útulcích. Ten, kdo si je pořídí z nadšení z jejich vzhledu, pokud nebude dobře informován o jejich povahových rysech, v dospělostí může přijít na to, že je pes obtěžuje, vadí mu či dokonce představuje stupeň nebezpečí. Včasné informování, že tornjak je pastevecký pes a co to znamená, může předejít všem nástrahám společného života s tímto vřelým a milujícím obrem. V Chorvatsku a v BiH je bohužel skoro až pravidlem toto řešeno právě přivázáním psů na řetěz, což situaci určitě nenapraví!
Je známé, že každé plemeno ze skupiny pasteveckých psů má svůj určitý specifický rys, který ho odlišuje od jiných pasteveckých plemen. Například u Středoasijského pasteveckého psa se říká, že je chladnokrevný a jasné hlavy, jakoby nezaujatý a to i v situacích, kdy je vlk jen pár metrů od něj. Jiná plemena jen pokud by ucítila pach vlka, začala by štěkat, obíhat teritorium a značkovat ho. O Estrelském pasteveckém psu se říká, že je v menší míře nezávislý než Komondor, který se pouští do ofenzivy, aniž by vypustil jediný zvuk. Pro tornjaka je typická veliká emocionálnost a senzibilita. Nejedná se jen o chování uvnitř své „smečky“ , kde se projevují jako vyloženě milí, něžní a pozorní. V případě změn kolem jeho teritoria, dochází k emocionální explozi, která stejně tak rychle i splaskne, jakmile nevítaná změna v obvyklém řádu a běhu života kolem jeho teritoria pomine. V Chorvatsku, v okolí města Šibeník, se takovému chování tornjaka říká: „… ten je jako nabitá puška, nikdy nevíš kdy vypálí… anebo….nejdříve střílí a pak se ptá, kdo je…“. A právě toto je důležité pochopit u tohoto plemene, jako typické chování a naučit se číst svého psa. Uvedené samozřejmě platí pro dospělé psy.
Oficiální popis tornjaka zní: „Typický dospělý tornjak je klidné, na pohled lhostejné zvíře, ale velmi bdělý hlídací pes. S blízkými osobami je nadmíru emocionální. Pokud žije ve smečkách s více psy, prokazuje výrazné sociální vazby. K cizím osobám a zvířatům není zpravidla výrazně agresivní. V situacích, které to vyžadují, napadá i o dost silnější protivníky. Přitom působí opatrně, ale na druhou stranu je uvolněný, vytrvalý a dokáže být velmi nepříjemný v konfliktních situacích."
Dostali jsme se k pasteveckým psům – hlídačům stád. Psi, kteří jsou jiní, unikátní, speciální a nejsou pro každého. Jedním ze všeobecného popisů těchto psů je, že jsou nebojácní , sebevědomí, inteligentní, nezávislí a silní. Kromě Tornjaka patří do této skupiny Kavkazský pastevecký pes, Středoasijský pastevecký pes, Kuvasz, Kangal, Šarplaninac, Meremmano, Slovenský čuvač, Krašský ovčár, Anatolský pastevecký pes a mnoho dalších. To nejdůležitější, co mají na mysli, je hlídání a ochrana stáda a teritoria, na kterém je stádo. Schopní psi se sklonem sami rozhodnout a to rozhodnout ihned a na základě toho i reagovat. Společný je i fyzický rozvoj, kdy zhruba do 12 měsíců dosáhnou plnou kohoutkovou výšku, ale v tomto období není pastevecký pes rozumem nic jiného než velké štěně. Jak už jsem psala, psychické dospívání je někdy kolem 24-36 měsíců, tedy dost času na to, aby si osvojili znalosti, které mají být osvojeny. Teď nemluvím o běžném výcviku vhodném pro jiná plemena. Běžné povely, jako“ ke mně“, „sedni“,“ lehni“ a další (nemluvě o aportování) je často zanechájí naprosto lhostejnými. Důvod nemůžeme vidět v tvrdohlavosti či v úmyslné neposlušnosti, ale v tom, že tito psi mají inteligenci posoudit, že tyto povely prostě nedávají smysl. Pokud ale jde „do tuhého“ tak jsou daleko od toho, aby neposlechli. Rychlost jejich reakce, s jakou jsou schopní ubránit teritorium, je impozantní, ale jsou to psi, kteří především mají na rozdíl od ostatních schopnost rozhodnout, zda zakročit či ne, samozřejmě mluvím o plně dospělém psů.
Je mnoho názorů, které říkají, že u těchto psů prostě nebude fungovat princip vztahu alfa (já člověk - vodím, rozhoduji) a ty pes (plníš rozkazy). Pokud požadujete uvedené, nepořizuje si Tornjaka!!! Vztah je spíše partnerský. Mnoho názorů je pro povinné návštěvy psích školek. Tady pozor! Ne každá školka je vhodná pro pastevecké psy. Raději pejska neberte na cvičiště, kde mají pouze zkušenosti se služebními plemeny, kde vás budou cvičit metodou klasické drezury služebních plemen. Pastevečtí psi na tento typ drezury nejsou! Školka, kterou hodláte navštěvovat, musí respektovat povahu a nároky tohoto plemene. Kvalitní školka vás především naučí, jak ke psu přistupovat, jak s ním pracovat, ale hlavní stále zůstává na majiteli psa - naučit se psí řeči. Těžko naučíte pasteveckého psa zůstat ležet na místě, pokud mu na jeho teritorium vstoupil nevítaný host. Také vás nebude slepě poslouchat. A proč byste to i chtěli. Staletí, po která se po těchto psech vyžadovala nezávislost a samostatné rozhodování, aby vznikl jeden inteligentní a sebevědomý pes, by neměla smysl.
Nicméně pokud uchopíte výcvik správným směrem - s respektem k plemenným rysům, dostane se Vám překvapivých výsledků. Osobně mám zkušenosti se skvělou cvičitelkou, Soňou Šabackou, která ctí pravidlo, že každé plemeno je jiné a je třeba se mu přizpůsobit. Extasy je naprosto rozzářená když má poslechnout povel "ke mně"-letí jak střela! Na povel "lehní" hodí sebou na zem, jako by byla lehká jako pírko. A je to jen tím, že pracujeme na principu pozitivní motivace. Žádný dril, ani fyzické nucení. Pes si musí myslet, že to on vlastně chce poslouchat - a funguje to. I když jsem to u tohoto plemene nečekala, jsem naprosto fascinovaná Exiným nadšením při cvičení poslušnosti. Je to neuvěřitelný co píši o pasteveckém psu, ale Exi je v tomto výborná. Ovšem Electra poslechne, ale nadšená není. Tam víme, že jen musíme ovládnout přivolání, pro případ nebezpečných situaci a budu naprosto šťastná. Electra je typický pastevecký pes, se svou hlavou a hluchotou k poslušnosti:o) Ale, jako uvědomělý si majitel tohoto plemene, jsem s tím plně smířená a nic po ní, než jen přivolání, v každá situaci, nebudu chtít.
Jak tornjak dospívá, stává se stále měkčí a emotivnější ke své lidské smečce a má k ní těsné vazby a vůči okolí je stále tvrdší a uzavřenější. Jestliže jeden ostrý pohled ze strany člena jeho lidské smečky zapříčiní sklonění pohledu tornjka, cizince by takový omyl stál hluboké, nebezpečné vrčení. Pokud jde o prostor, ten u tornjaka nehraje velkou roli, pokud je každodenně venčený. Tornjakům stačí tolik místa, aby se mohli volně pohybovat, kde by se mohli natáhnout a občas i změnit místo spánku. Oni nejsou temperamentní, ve smyslu, že by skákali po nábytku nebo ničili zařízení. Uvnitř domu jsou to velci spáči, kteří nechtějí ani jít ven na balkon, aby náhodou nebyli moc daleko od své lidské smečky. Čím jsou starší, jsou tyto vazby silnější a silnější je potřeba i být co nejblíže svým lidem.
čím blíž tím líp :-)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nyní bych ráda uvedla nádherný příběh chovatelky Snježany Štruklec a její fenky Loty, na základě kterého je možné vycítit fáze vývoje tornjaka a jeho typické projevy:
Její jméno je Lota. 1.7.2004 bude mít tři roky. Nyní můžu říct, že mám na 95% dokonalého domácího mazlíčka. Proč ne na 100%? Protože v ní dřímou primární instinkty, které nikdy nezmizí. Které můžou ve chvíli i nejdokonalejšího psa změnit v něco, v co byste si nikdy nepomysleli. Ale tak tomu musí být, protože by jinak nebyli to, co jsou. A na nás je, abychom se jim pokusili porozumět, poznat změny v chování a občas se přizpůsobit jejich potřebám.
Lota vstoupila do mého života v jejich necelých třech měsících. Krásná, bílá, rozčepýřená kulička. Hned od začátku fascinovala. Nebrečela, velmi rychle se začala orientovat v novém domě. Na začátku jen dělala menší škody na zahradě. Ostrým hlasem jsem ji upozorňovala na místa, kam nesmí a současně chválila a povzbuzovala kopání na místech, kde mohla „dělat škodu“, na jejích místech. Neustálým opakováním povoleného a zakázaného „ne“, začala chápat, kam až může zajít a kde je její místo. Někdy jsem skoro i povolila, ale pak jsem si uvědomila, že v takovém případě by nebylo cesty zpět. Nebyla mým prvním psem.
Jak rostla, rostla i její potřeba dobrodružství a poznávání nového. I když jsme každý den chodily na vycházky, nikdy to nebylo dost. Musela vidět a poznat každý kout a každého psa. Některá střetnutí nebyla zcela mírumilovná, ale pro nastolení hierarchie v našem okolí to bylo nutné. To co jsem si všimla, bylo, že Lota nebyla pes, který napadal jako první. I když byla ve svých šesti měsících větší jak většina psů v okolí, prokazovala stále nutný respekt starším.
To v čem se lišila od ostatních psů, byla její vůle. V očích jsem jí viděla, jak má slova a mé příkazy váží a dává do kontextu. V tu chvíli jsem pochopila, že to není pes, kterého budu moct cvičit klasickou drezurou. Každá naše vycházka byla nějakým způsobem výcvik. Od malička jsem ji pouštěla z vodítka. Pokud by šla na jinou stranu než já, schovala jsem se. Tehdy by Lota udělala divný zvuk, abych si jí všimla. To jsem vyšla z úkrytu a šla jsem směrem jiným, než byla Lota. Za chvíli hru pochopila a nemusela jsem ji už vůbec volat. Bedlivě si mě hlídala a dávala pozor, kde jsem.
První vážný konflikt přišel, když Lota měla rok a půl. Když jsme se vraceli z vycházky, potkali jsme velikou, starší fenku ze sousedství. Lota ustoupila na začátek své ulice a zastavila se. Následně vše proběhlo ve zlomku vteřiny. Spousta hluku, cvakajících zubů a starší fenka utekla. Nikomu se nic nestalo. Lota se hrdě nesla ulicí a já jsem pochopila, že můj prozatím skromný pes začal dospívat. V této době začala také vykazovat své první hlídačské schopnosti. Začala štěkat a vrčet na chodce za plotem. Byla jsem si jistá, že nikoho nenápadne, ale musela jsem ji ukázat, že mimo teritorium naši zahrady nesmí reagovat. Dělala jsem to tak, že jsem ji naučila na povel „hlídej dům“ což znamenalo, zůstaň uvnitř oplocení. Stoupla bych si na cestu a zcela bych otevřela branku na zahradu. Lota seděla v zahradě. Když kolem procházel chodec, zavolala bych si ji a uklidila bych ji. V jiném případě bych branku zavřela a nechala ji štěkat.
Lota je i nadále velký mazel, ale pouze pro lidi, které zná. Těm, které nezná, nevyhrožuje, ale nedovolí jim přiblížit se. Protože je většinou na volno, děla to tak, že udělá krok nebo dva dozadu.
Lota není dokonalá. Má své perličky. Nereaguje na „ke mně“ když pro to nevidí pádný důvod (vodítko či pamlsek). Zastaví se a čeká. Když musí chodit u nohy, je to pro ní jako trest smrti a nemůže se dočkat příkazu „volno“. Jako městský pes pouze jednou vlítla do ohrádky se slepicemi. Naštěstí, kromě spousty peří se žádné slepici nic nestalo, až na několikadenní zástavu produkce vajec. Ani jeden můj povel v tu danou chvíli nezafungoval. V očích jí plál jen prvotní instinkt lovec – kořist.
Dnes již můžu říct, že má zcela vybudovanou povahu. Je to mírný, stabilní a věrný pes. Můžu říct jedinečný. Je úžasná, jak svým vzhledem, tak svou povahou. Nicméně, vyžadovalo to hodně času, snahy a lásky. A vůbec ničeho nelituji, protože tu snahu mně každým dnem vrací dvojnásobně. Moje povinnost je dát jí hodnotný psí život a veškerou něhu, kterou potřebuje. Veselé štěkání, mávání ocasem a nekonečná důvěra jsou mně znakem, že se mně v tom daří. Doufám, že v mém životě setrvá ještě dlouhá léta!
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
- Život s jinými psy je zcela neproblematický, po celou dobu kdy On je šéf.
- On vidí každého a registruje vše co se děje v jeho okolí.
- Veliký a silný hlídač samozřejmě umí být i veliký mazel.
- K socializaci štěňat ovšem patří i pohodlný gauč v domě, stejně tak jako seznámení se s dětmi i zvířaty v okolí
- Štěňata jsou neodolatelná, tedy, je to ten správný čas pro seznámení ho se sousedy
- Pastevečtí psi nepatří do kotce (pobyt pouze v kotci), a ještě méně na řetěz!
- Kdo s nimi žije, musí být připraven na to, že jeho rozkazy budou často ignorované
- Stopa není typická pro hlídače stád, ale někteří tornjaci v ní možná najdou zalíbení
- Obrana (zakousnutí rukávu figuranta) není pro tyto plemena psů hra. Takováto „hra“ může u těchto psů vyvolat přílišnou agresivitu vůči lidem a proto musí být zcela vyloučená.
- Násilím u těchto psů ničeho nedosáhnete. S čím uspějete, je respekt a „domluva“ se psem.
- Z takto velikého psa, nemají strach jen dětí, to se musí také brát v zřetel.
- Malý ptáček nebo koťátko, kteří se náhodou najdou někde na dvoře, v blízkostí té velké, zlověstné tlamy, nemusí mít strach. Ale s cizím člověkem, na stejném dvoře, bude jednáno zcela opačně.
- Jeden dospělý tornjak a jeden puberťák budou jistě skvělí kamarádi. Ale tento puberťák jistě nebude schopen ovládnout psa v určitých neočekávaných chvílích.
Zdroje informací /Informations from:
