mezi Chorvatskými chovateli, pře o tornjacích

protoze jsem snad ve vsech skupinach o tornjacich na facebooku, tak jsem četla velmi zajimavé diskuse  Chorvatske skupine tornjak lovers. Založila ji Ljiljana Nakic-Petrina, která byla v počátcích chovu.

Nyní se na 10 let věnovala chovu koní ale stále měla 4-5 tornjáku na zahradě. Tento rok se vrátila do aktivního chovatelství, a svou fenku Niki Boss-tor nechala nakryt a nyní se těší z krásných baculatých štěňátek.

Nicméně už poznala a viděla co se vše změnilo. Její dotaz ve skupině dávám v originále níže, pokud si ho někdo bude chtít přímo přeložit z Chorvatštiny.

Ve zkratce se jedna o to, že si všimla jaké ošklivé psy a odpady posílaji chovatele do zahraničí! Bože, opravdu je někdo, kdo řekne pravdu. Samozřejmě bylo dost naštvaných, ale i souhlasných stanovisek od chovatelů. Samozřejmě od očekávaných chovatelů, kde se ví, že u jejích psů nemůžete ani vědět kdo je matka natož aby jste si byli jistí otcem, byl jeden komentář typu, že neví co se řeší, vždyť se často ani u dětí neví kdo je jejích otcem... Prostě ubohé.

Byl i názor Chorvata, který -dlouhá léta žije v cizině a propaguje tam tornjaky, že prostě to dělá tak, že najde inzeráty, dá je k dispozici a oni si sami vyberou co chtěji. Odpovědi bylo, zda ti lide, kteří ani neví jak má vypadat tornjak umí sami odborně vybrat. Prostě ze sladkého štěňátka ne vždy vyrosté pěkný pes, kvalitní kostry, anatomie a srstí. O pigmentaci kolem oka, pysků ani nemluvě. Propírala se i Kanada, kam se vyvezli přímo nemocná štěňata, která do chovu zavlekla dědičné onemocnění ledvin.

Pro mě první pozitivní věc,že se možná dalo navědomí fušerům, že jim jejích spojení všeho co maji po ruce, pouze za účelem zisku nebude snad dlouho procházet, anebo alespoň ne u těch, kteří o tom něco ví, anebo si nechaji poradit.